Esej + komiks

Já, architekt, za 10 let.

Za pár měsíců mi bude třicet jedna a já pořád nevím, jak se k tomu mám postavit. Posledních 10 let bylo dlouhých a těžkých a mnohdy i neskutečně nudných. Často jsem si říkával, jaké to asi bude v budoucnosti, jestli to bude lepší nebo jestli se stále budu hnát za něčím jiným. A budoucnost přišla a já stále odpověď nemám.

Ale abych nepředbíhal. Všechno nakonec nějak dopadlo, dostudoval jsem a vidal se na mou kariérní cestu. Nejdříve jsem si našel pozici v menší firmě, ale nakonec jsem usoudil, že bych radši pracoval na stálejším místě a našel jsem si obdobnou pozici ve větším společnosti. Plat není špatný, výhody to má, takže si vcelku asi nemám na co stěžovat.

Za chvíli to budou 4 roky od svatby. Sice mám ještě půl roku, ale už teď přemýšlím, co koupím na výročí. Ne snad ani proto, že bych byl tak skvělý manžel, ale spíše proto, že se znám. A když to nezařídím dostatečně dopředu, tak to skončí štěňátkem jako minulý rok, a to už by asi bylo podezřelé.

Nedávno jsem se bavil s taťkou ohledně jeho povýšení. Čekal jsem, že bude nadšený, ale nakonec se ukázalo, že ho to zas tak nepotěšilo. Řekl mi, že se obává stěhovat a že se mu nechce hledat nový byt v Praze. A vzhledem k tomu, že už jsem dlouho chtěl koupit dům, tak jsem mu navrhl, aby se nastěhovali k nám do domu, který bychom s jejich pomocí přestavěli na dvojdomek. Naštěstí souhlasil, a i když vůbec nevím, jak tu přestavbu zrealizujeme, tak si myslím, že to bylo správné rozhodnutí.

Nakonec bych asi řekl, že se na narozeniny v celku i těším. Sice tam nebudou žádné balónky nebo kouzelník, ale budou tam lidé, na kterých mi záleží, a za to můžu být určitě rád.